Otázky a odpovědi

Jaké jsou kladeny požadavky na sporný a srovnávací materiál?

Úspěšnost zkoumání závisí na mnoha okolnostech. Především je nutné, je-li to možné, předkládat materiál v originále, nikoli kopii. Dále je nutné zajistit srovnávací materiál adekvátní spornému druhem. U podpisů rozlišujeme tři základní druhy: podpis textový (lze z jeho podoby odvodit znění), podpis nacvičený (výrazněji individualizovaný a částečně zjednodušený) a parafu (výrazně zkrácená a zjednodušená forma). U písma rozlišujeme písmo kurzívní (známé jako „psací“, vyučované ve škole), písmo hůlkové (známé jako „velké tiskací“) a perličku („malé tiskací“, podobné písmu psacích strojů). Pro potřeby zkoumání je vždy nezbytné zajistit srovnávací materiál, který bude spornému materiálu odpovídat druhově. Mezi další klíčové požadavky (samozřejmě vedle znění u podpisů) je časová vazba. I přes relativní ustálenost rukopisu může u různých pisatelů docházet k modifikaci (výrazněji právě u podpisů), a proto je velmi vhodné, někdy přímo nutné, zajistit srovnávací materiál pocházející z doby vzniku materiálu sporného. Co se rozsahu srovnávacího materiálu týče, u textu platí, čím kratší je sporný text, tím rozsáhlejší by měl být materiál srovnávací. V případě zkoumání podpisů závisí ideální počet srovnávacích podpisů na charakteru a vyhotovení podpisu sporného a dále právě třeba na zmíněné časové adekvátnosti srovnávacího materiálu. Při každém zkoumání platí, čím rozsáhlejší je srovnávací materiál, tím větší je šance na přesnější stanovení závěru.

Mohu využít služeb pouze znalce jmenovaného krajským soudem
v místě mého bydliště?

Nikoli. Zákon stanoví, že znalci mohou vykonávat znaleckou činnost i mimo obvod krajského soudu, který je jmenoval. Z osobní zkušenosti (zpracovávání revizních znaleckých posudků) mohu konstatovat, že i kvalita písmoznalců kolísá. Zastaralý zákon v současné době neukládá znalcům opakovaně prokazovat způsobilost ke znalecké činnosti, ani dokládat účast na kontinuálním sebevzdělávání, účastnit se okružních testů atp. Doporučuji proto neupřednostňovat znalce pouze podle místa bydliště, ale zejména podle referencí. V každém případě však musím varovat před využitím služeb grafologů. Někteří z nich se neoprávněně vměšují do písmoznaleckého zkoumání, přestože nemají pro tento obor žádnou kvalifikaci a neznají metody a postupy uplatňované při písmoznaleckém zkoumání. Jejich výstupy, vyhotovené na základě úmyslného uvádění klientů v omyl, bývají v drtivé většině zmatené, chybné, nepřehledné a snadno zpochybnitelné. Vodítky pro spolehlivý výběr znalce je ověření, zda dotyčný znalec úspěšně absolvoval zkoušku před Poradním sborem pro písmoznalectví zřízeným ministrem spravedlnosti a/nebo zda absolvoval písmoznalecký výcvik na expertním pracovišti Policie ČR.

Existuje i případ, kdy ministr spravedlnosti (i přes protesty odborné veřejnosti) jmenoval znalcem do podobného oboru (kriminalistika) zcela nekvalifikovanou osobu, která obor písmoznalectví, včetně jeho metodiky (která je v ČR zcela v souladu s metodikou ENFSI, resp. ENFHEX) popírá a uplatňuje vlastní metody založené na psychologii, filozofii, intuici. I před takovými "znalci" je nutné varovat.

Lze zkoumat sporný materiál z kopie?

Úspěšnost zkoumání sporného materiálu předloženého v kopii závisí zejména na druhu a kvalitě kopie a charakteru materiálu. Kopie nízké kvality mohou být nezpracovatelné, tedy zcela vylučující možnost zkoumání. V ideálním případě zkoumání může přinést uspokojivé výsledky, častější však bývá stanovení závěru pravděpodobnostních. Pokud je to možné, předkládá se sporný (i srovnávací) materiál v originále.

Jak dlouho trvá provedení zkoumání?

Lhůta potřebná pro vyhotovení znaleckého posudku závisí nejen na náročnosti zkoumání a připravenosti materiálu ke zkoumání, ale i na momentálním vytížení daném skutečností, že znalec je povinen podávat znalecké posudky zejména pro potřeby státních orgánů. V případě zájmu o vypracování znaleckého posudku či odborného vyjádření doporučuji konzultaci daného případu a dohodnutí podmínek.

Je možné úspěšně odzkoumat pravost každého ručně psaného projevu?

Písmoznalectví má své limity - ne vždy lze zkoumání provést s kategorickým závěrem, v některých případech pak nelze zkoumání provést vůbec. Jedná se zejména o případy, kdy charakter nebo kvalita sporného či srovnávacího materiálu zkoumání vůbec neumožňuje. Písmoznalectví pracuje také s pravděpodobnostními závěry (dle statistik přibližně v polovině případů). Stanovení pravděpodobnostního závěru bývá zapříčiněno nejen charakterem sporného materiálu, ale velmi často méně kvalitním materiálem srovnávacím. V některých případech existuje naděje na zpřesnění závěru v případě doplnění srovnávacího materiálu. Lze se bohužel setkat i s případy, kdy zpracovatel předem garantuje proveditelnost zkoumání, a dokonce zaručuje kategorický závěr i bez znalosti materiálu. V takovém případě se jedná o jedince, který písmoznaleckému zkoumání nerozumí a žadatele o posudek uvádí v omyl již na samotném začátku. Praxe mi potvrdila, že se jedná o grafoložky, které se vměšují do písmoznaleckého zkoumání, což jim samozřejmě nepřísluší.